"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

TT - Strašidla

29. července 2015 v 22:11 | Luckie |  Téma týdne
Pěkné téma. Rozhodla jsem se uveřejnit dva celky. První je jen nějaké mé povídání o mých strašidlech pod postelí. Druhá část je moje "strašidlo", jenž sedávalo u postele.


Vyčistit zuby, pomodlit a spát. A zkontrolovat, jak to vypadá pod postelí. První větu jsem slýchávala v mládí od rodičů velmi často. Druhá věta… Někteří lidé se bojí samoty. Jenže my nikdy nejsme sami a ani nebudeme. Existuje něco, částice hmoty, neviditelné pouhému oku, možná ani pod mikroskopem, jenž nás obklopují. Máchněte nad tím rukou a řekněte: "Jasně, vzduch!"

Není to tak jednoduché. Nemyslím teď ani přímo ani na lidi, jenž vyvolávají duchy. Ale prostě je něco, něco obklopujícího náš každodenní život. Z náboženského hlediska by to mohli být andělé, jenž na nás dohlížejí a nikdy nás neupouští.

Pod mou postelí jsou ale uloženy vzpomínky. Jistě, mám tam uložené věci ze starší doby, časopisy i sešity s učebnicemi. Ale pod mou postelí se schovávají i vzpomínky, které by člověk raději neviděl.

Občas tam večer nahlídnu, abych zjistila, co jsem vlastně prožila a zažila, poslední dobou, abych neudělala stejné chyby jako dříve. Nicméně největším strašidlem pod postelí, je minulost. Je to něco, co člověk ze života nevymaže. Může se o to pokusit, začít nový život, ale minulost vždy zanechá stopu. Otázkou je, jak často budete kontrolovat, zda pod tou postelí je, nebo zkusíte nějakou dobu vynechat neustálé ohlížení se zpátky a budete si užívat přítomnost.

* * * * * * * * * * * *

Postava

Ticho a tma. Pokoj osvěcuje jen slabé měsíční světlo. Ale já ji přesto vidím. Ta tmavá postava mi dává dobrou noc každý večer. Je se mnou dlouho a doufám, že tu i dlouho zůstane. Nemluvíme spolu. Vlastně ani nevím, jestli je skutečná. A nemám zdání, proč ji vidím. Proč vidím smrtku. Nebo postavu ji podobnou. Postavu zahalenou v černém plášti, s černou kápí přes tvář. I přesto vidím její úšklebek. A prsty. Kosti pevně drží náčiní v rukou. Ale ruce to nejsou. Ne opravdové. To by na nich muselo být maso a kůže. Avšak maso už vyschlo a kůže shnila. A přece drží svou kosu pevně. Kosu vyšší, než je samotná postava, s ostrou čepelí. Ta postava stojí u mé postele každý večer. Kdyby ji trochu ujela ruka, bylo by po mně. Ale ona jako by u mě držela stáž…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 16. září 2017 v 1:36 | Reagovat

O tech rada pisu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama