"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

Kapitola 9. aneb padací dveře

1. března 2010 v 16:27 | Luckie |  Dávné Ontus a jejich tajemství
Dneska mám dobrou náladu, tak vám přidávám další kapitolku... jinak jsem zvědavá na komenty... :-)


Kapitola 9.


"Teď bychom měli napsat vaší babičce, aby se o vás nestrachovala."
"Babička! Ta mi úplně vypadla z hlavy. Mohu použít vaši sovu?"
"Jistě tudy do sovince."
"Vždyť já vím kudy." řekla jsem a pak jsem si uvědomila, že to musí být hloupost.
Zarazila jsem se. I ředitel se zastavil.

"Jak je to možné?"
"Já sám nevím. Nikdy jsem nepoznal někoho, jako jste vy. Ale pojďme dál. Musíte napsat tu zprávu."

Odeslala jsem tedy babičce zprávu a pak jsme si to namířili do Brumbálovy pracovny. Už jsem si říkala, že tam bude, ale pak jsem zase ucítila ten pach.

"Počkejte chvíli pane řediteli. Cítím to znova."
"Jistě, zkuste znovu hledat."

Opět jsem prošla půlku hradu, ale zase nic. Až když jsem došla do třetího poschodí, konečně jsem myslela, že bude konec. Po pravé straně by ten pach cítit tak silně, že to prostě muselo být ono.

"Pane řediteli? Co je tady za těmi dveřmi?"
"Je to jedna z né úplně prozkoumaných komnat."
"Myslím, že je to tady. Myslím, že tady je společenská místnost Ontos."
"Tak tedy můžete jít dovnitř. Myslím, že vás by to mělo pustit."

Nadechla jsem se a otevřela ty dveře.

Byla tam obyčejná místnost. Jen několik starých křesel u stolů, krb a malá knihovnička. Otočila jsem se na Brumbála.

"Představovala jsem si to trochu jinak."
"Mohu dovnitř?"
"Jistě, proč byste nemohl."
"Víte, pokud je to opravdu společenská místnost Ontos, tak sem nikdo jiný nemůže."
"Zkuste to."

Brumbál opatrně vešel dovnitř a nic se nestalo. Možná proto, že byl ředitel.

"Když tak se tady zkuste porozhlédnout." postrčil mě Brumbál.

Prošla jsem opatrně ke krbu. Nic zvláštního se nestalo. Pak jsem se ale vydala zpět a měla jsem divný pocit, že je něco pod podlahou.

"Pane řediteli, mohla bych shrnout ten koberec?"
"Ovšem, cokoli chcete."
Tak jsem opatrně odhrnula koberec a pod ním byly padací dveře.

"Nevíte, kam to vede?"
"Nemám zdání. I když jsem zde studoval, posléze učil a teď jsem ředitelem, tento hrad pro mě skrývá mnoho tajemství. Sám ještě neznám všechny chodby. Dokonce mi někdy připadá, jako by sem tam nějaká přibyla."
"Chci se podívat tam dolů, co tam je skryto. Můžu?"
"Pokud jste odtud cítila ten pach tak samozřejmě. A raději se proměňte ve vlkodlaka."

Proměnila jsem se a pak jsem otevřela padací dveře.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janie Janie | Web | 1. března 2010 v 18:16 | Reagovat

Tak todle je super. A nechtěla bys někdy něco přidat i k Lilly?

2 Luckie Luckie | Web | 1. března 2010 v 18:51 | Reagovat

nn... až tak velkou fantazii nemám... právě mě k ní prostě nic nenapadá :-(

3 Paddy SB Paddy SB | Web | 1. března 2010 v 18:55 | Reagovat

no páni.. tak vona bude bydlet v podzemí? :-D

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 4. dubna 2010 v 19:39 | Reagovat

jsem napnuta jak kšandy :D

5 tučan tučan | 12. srpna 2010 v 15:12 | Reagovat

kam to vede do kanálu?? :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama