"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

Kapitola 6. aneb co to sakra má být?

27. února 2010 v 14:58 | Luckie |  Dávné Ontus a jejich tajemství
No... dneska mi psní té povídky trochu jde a stohla jsem napsat pokračování... Sice pak zas budu na mrtvém bodě, ale lepší něco než nic. Takže si to užijte protože už mě fantazie zase opouští... :-( Navíc tohle není moc dlouhá kapitola, ale když mě už zase nic nenapadá


Kapitola 6.


" Tak fajn… myslím, že už jsou pryč. Takže: vzduch je čistý mnoje dcero, kolem jdoucí zase prošel."

Už jsem se chtěla proměnit, ale v tom mi docvaklo, že to není celé… Kde je ale v tom případě babička? A nebo proč to nedořekla celé? Už jsem se o ní začínala bát, když jsem uslyšela prasknutí a zvolání babičky.

"Vzduch je čistý mnoje dcero, kolem jdoucí zase prošel. Jen co došel ty jsi vyšla a bude zase šťastná"

Rychle jsem se proměnila a viděla jsem babičku, jak drží nějakého chlapa.

"Co má tohle znamenat?" zeptala jsem se nechápavě.
" Právě teď byste měla být zatčená!" zvolal mezi zubama chlap, co ho babča držela.
" Zlato běž do koupelny v 2. patře a přines mi zubní nit. Na nic se neptej, já vím, že je to divné, ale udělej to."

Tak jsem teda rychle vyběhla do druhého patra a sháněla v koupelně nit. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem jí našla. Když jsem se vrátila dolů, tělo muže bezvládně leželo na podlaze.

"Nezabila jsi ho, že ne?"
"Neboj se. Nejsem vrah. Jen jsem ho omámila a pomocí té niti mu trochu pozměníme paměť."

Babička jsi vzala do ruky niť a začala pronášet nějaké kouzlo. Já jsem si sedla do křesla a počkala jsem, než to babička dodělá. Za chvíli se ten chlap zvedl a normálně odešel.

"Co jsi to prováděla?"
"Ale… on tušil, že tady je vlkodlak. Viděla jsem to v jeho očích. A tak jsem se chtěla přenést s ním. To zase vycítil a tak mě vzal úplně jinam. Tam se mi ztratil. Musela jsem se proto rychle přenést zpět, ale dostala jsem se do časového průsmyku. A pak když jsem se dostala on už byl strašně blízko u tebe, že jsem ho raději chytla. Pak jsem ale potřebovala niť a on by se mezi tím mohl probudit, tak bylo lepší, že jsem zavolala tebe."

"Ale jak mohl vědět, co má říkat?"
"S Marxem jsem pracovala přes 20 let. Dokonale mě poznal a tohle jsem použila, když jsem schovávala tvou matku. A tak jsi to pamatoval."
"A co jsi mu vlastně udělala?"
" Použila jsem prastaré kouzlo, které mu pozmění paměť. Teď si bude myslet, že jsi se přenesla hned za ním k nám."
"Jak to myslíš k vám?"
"No, že jsi moje neteř přes nějaké to koleno a že nastupuješ do Bradavic. To taky rozhlásí. Takže si každý bude myslet, že jsi úplně normální a nikdo tě z ničeho nebude podezírat."
"Děkuju. Vlastně ani nevím, jak ti mám poděkovat."
" Můžeš prostřít stůl. Za chvíli bude oběd." řekla babička a usmála se na mě.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janie Janie | Web | 27. února 2010 v 15:44 | Reagovat

Páni,tak tohle bude ještě zajímavé.

2 Luckie Luckie | Web | 27. února 2010 v 18:06 | Reagovat

doufám že jj, ale jestli se mi to povede nezaručuju

3 Janie Janie | Web | 27. února 2010 v 18:07 | Reagovat

Určo povede. Však ty na to máš.

4 Paddy SB Paddy SB | Web | 27. února 2010 v 22:16 | Reagovat

ehm..nějak nemám slov...musela jsem si to přečíst aspoň 4krát, abych to pochopila. nic proti tobě, to jenom moje chápání a jistá noční hodina :-D

5 Luckie Luckie | Web | 27. února 2010 v 22:26 | Reagovat

aha... příště se to pokusím napsat normálněji...  8-)

6 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 4. dubna 2010 v 19:28 | Reagovat

jo no....to jsme my nechápavý blondynky :D  :D  :D  :D

7 tučan tučan | 12. srpna 2010 v 14:56 | Reagovat

skvělá kapitola jsem zvědavý co se stane dál ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama