"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

Kapitola 3. obrovský house

12. února 2010 v 20:30 | Luckie |  Dávné Ontus a jejich tajemství
Tak zase přidávám další kapitolu a hned jdu psát další. Tahle je tak trochu o ničem a stejně jako i ta další, bude popisovat dům. A tuhle kapču bych chtěla věnovat Kajči, se kterou jsem se dlouho neviděla, ale doufám že to někdy napravíme :-)

Kapitola 3.



Tiše jsem prošla přes bradavické pozemky do Prasinek a s prasknutím jsem se přenesla domů.

" JAK TO, ŽE JSI MI NEŘEKLA NIC O TOM, ŽE SE CHYSTÁŠ DO TÝ PITOMÝ ŠKOLY!" seřval mě hned otec.
" A proč bych ti to jako měla říkat?" řekla jsem v klidu.
" Protože jsem tvůj otec a jako tvůj otec ti tam zakazuju chodit! Vědět Dippet, že jsi vlkodlak, tak tě zavře do azkabanu!!!" řval po mě pořád, ale už se trochu zklidnil, aby to neslyšeli sousedé.
" A můžu se zeptat, ve kterém století žiješ? Asi v 5., nebo co?! Copak nevíš, že teď je ředitelem Brumbál?"
" Cože? Ten starej dědek co učil lektvary?"
" Není starý a učil přeměňování!"
" Ale stejně tě nikam nepustím! Budeš chodit do pořádné vlkodlačí školy! Ne do nějaké obyčejné!"
" Ale ona není obyčejná. A ředitelem je nejlepší kouzelník za posledních 50 let. Ať chceš nebo ne, stejně tam pojedu!" křikla jsem na otce a přemístila jsem se do Godrikova dolu za babičkou.
Babička byla zrovna na zahradě a zalévala květiny. Ne, že by kouzla neměla ráda, ale
říkala, že o květiny se člověk musí starat jako o děti. Prý taky mají city a kdoví co ještě… ne, babička nebyla blázen. Možná trochu. Ale bojovat uměla na výbornou. Než šla do důchodu byla obávaná bystrozorka. A teď u ní bude bydlet vlkodlak… Teda možná.

" Ahoj babi"
" Páni… to jsem se lekla. Co tady děláš? A kde jsou vlk., promiň rodiče?"
" Ále, chci nastoupit do Bradavic a otec je trochu proti. Jaksika jsme se pohádali. Mohla bych prosím zůstat u tebe?"

Prosím ať to výjde, prosím ať to výjde….

" Ale jistě zlatíčko. Nevím, jestli to nebude Anně vadit. Ale když tak se za tebe přimluvím."
" Tak to by bylo fajn… Večer by už táta neměl být doma, tak bych si skočila pro věci."
" Jak myslíš… Já jsem říkala hned po tvém narození, že se o tebe postaráme, ale Anna byla proti… Hold nemá ráda vlkodlaky."
" Já vím… I mamka říká, že nemá ráda kouzelné tvory. Ale nepůjde mě udat?"
" To se neboj. To je právě to zvláštní," řekla babča, " ona nemá ráda kouzelné bytosti, jako víly, obry a kentaury, ale přesto je na ministerstvu obhajuje."
" Nikdo mi nikdy nic neříkal o tom, kde teta pracuje."
" Pracuje na ministerstvu v oddělení pro ochranu a podporu kouzelných tvorů… tam se ale řadíte i vy, vlkodlaci."
" Cože?!"

To jakože moje teta se mně zastává na ministerstvu?

" Ano, já se taky divila, když mi to řekla, ale byla to její volba."

Tak tohle jsem vůbec nechápala… Moje teta nesnáší vlkodlaky, ale přesto pro ně jakoby pracuje… dělala to kvůli mému otci? Vím, že jsou sourozenci. Že by se mu tímto způsobem snažila zavděčit? Nebo omluvit? Vím, že kdysi byli mezi nimi spory kvůli tomu, že je vlkodlak… Ale proč to dělá?!

" A teď bych ti Mary ukázala tvůj pokoj u nás."
" Jo, už jdu za tebou." odpověděla jsem babičce a prošla jsem brankou ke vchodovým dveřím.
Vlastně si už ani nepamatuju, kdy jsem tady byla naposled, teda, jestli jsem tady vůbec byla.
Zvenku dům vypadal velký, ale uvnitř byl obrovský. Dlouhá chodba se schodištěm vedla do kuchyně, která byla spojená s jídelnou. Vedle jídelny byla velká knihovna a místnost pro domácího skřítka. Když mě babička zavedla po schodech nahoru, do prvního patra, byly tam tři pokoje. Vlastně 4. Pokoj od babičky, ložnice tety a strejdy, strejdova pracovna a ještě něco jako mudlovský obývací pokoj.
Pak mě babička vzala o patro výš, kde byl pokoj Jamese a obrovská koupelna s bazénem. Mě ale babča vzala ještě o patro výš, do podkroví.

" Tak a tady je tvůj pokoj, naproti je knihovna a tady je skladiště, ale rozmýšlíme, že z toho uděláme další pokoj. Ovšem James je proti, protože tam jsou skoro všechny jeho věci z dětství. Nechápu, proč se toho nechce zbavit. No nic, když tak se tady trochu porozhlédni a zabydli se. Prozkoumej pokoje. Já budu dole chystat oběd."
" Dobře, a děkuju."
" Ale nemáš zač broučku." řekla babička a pak už šla dolů.

Já se za ní dívala, dokud nezmizela ze schodů pryč a pak jsem otevřela dveře mého nového pokoje.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paddy Paddy | Web | 12. února 2010 v 21:36 | Reagovat

něco mi to připomíná ;-)  tak to luxus no, dobřes to vymyslela s tím podkrovím :-D  a nejsu zlá, jen vy chccete další kapitola a já na to teď prostě nemám

2 Luckie Luckie | Web | 13. února 2010 v 12:00 | Reagovat

njn, co bychom si bez sebe počali... a jinak, ty na to máš!

3 Janie Janie | Web | 13. února 2010 v 12:57 | Reagovat

hej ttj,taky luxus...tež by se mi líbilo  :-D  :-D

4 Luckie Luckie | Web | 13. února 2010 v 14:00 | Reagovat

tak to si počkejte až uslyšíte, co má v pokoji   ;-)

5 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 4. dubna 2010 v 19:18 | Reagovat

:-)  ;-)

6 tučan tučan | 11. srpna 2010 v 19:16 | Reagovat

Jsem zvědaví co bede mít v pokoji no nechám se překvapit O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama