"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

Kapitola 13. aneb Pat???

1. února 2010 v 20:27 | Luckie |  Příběh Lil aneb takové normální holky
A abych odčinila to, že jsem vás teď zmátla, tak vás zmatu ještě víc a přidávám hned i 13.
I když je tahle kapitola krátká, je zlomová. Trochu jsem to celé promyslela a aby vám celý příběh dával smysl, musím ho popsat ze strany tří lidí a pak ho spojit. Njn bude to makačka, ale co jsem si vymyslela, to mám.




Kapitola 13.




Proč jsem sakra tomu chlapovi nemohla vzít duši? A proč Pat tak vyváděl? Začínají se tady dít podivný věci.

Tu noc jsem spala v obýváku na gauči. Ta ženská mi slíbila, že mi ty věci přinese, ale nic. A tak jsem ho raději nechala spát v mé posteli. Já bych dneska stejně neusla. Po tom divoké včerejšku. Nejprve někdo ráno vyhrožoval Charliemu a pak To odpoledne, když jsem tomu chlapovi nevzala duši a pak tu byl ještě Pat, jak poskakoval kolem. Že by tam někdo byl? A proto tak vyváděl?

Ráno mě probudil budík. Já tak nerada vstávám do školy…
Ale co. Však alespoň něco je normální. Šla jsem nahoru do pokoje se převlíct a vzbudit Pata. Nebyl tam. Alespoň né ten malinký nemonek, kterého tam nechala večer. Stál před ní nádherný kluk s blond vlasama a modrýma očima. Byl jen o pár centimetrů vyšší než Lilly.

Kdo jsi?

"Jsem Pautomasilimus. Ale ty mi říkáš Pat" oznámil mi cizinec.

No to si ten nádhernej kluk ze mě dělá srandu. Vždyť to bylo ještě včera dětsko.

"Děkuji. A my nemoni rosteme strašně rychle."
"Počkej, vždyť já nic neřekla. Za co mi děkuješ?"
"Za to, že si myslíš, že jsem nádhernej. Víš, když jsi smrtka vytvoří cit k nemonu, tak on jí pak rozumí i beze slov. A teď dokonce vím, že nebudeš vědět co říct. "

A měl pravdu. Rozhodně jsem nevěděla co říct.

"A vidí tě ještě někdo, kromě mě?"
"Jen tvá matka, další smrtky a oběti."
"Tak fajn. Hele ráda bych si povídala, ale musím se převlíknout a jít do školy."
"A co ti brání. Jo a já půjdu s tebou. To musím. Jako správný nemon se musím držet blízko tebe."
"Fajn. Klidně můžeš jít se mnou, ale musíš teď jít pryč z mého pokoje. Chtěla bych se převlíknout."
"Jasně, promiň" řekl a odešel z pokoje.

Když jsem se podle Pata konečně vyhrabala z pokoje, šli jsme do školy. Bylo to asi pro někoho divné, že si povídám se vzduchem. Ale mě to bylo příjemné.

Ve třídě byl zatím jenom Charlie. Konečně bychom mohli být jenom sami dva, ale bohužel se mnou byl i můj nemon.
I když stala se nám tam divná věc.

"Čusek," pozdravil normálně Charlie, "kdo je tvůj přítel?"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paddy SB Paddy SB | Web | 1. února 2010 v 21:31 | Reagovat

já to věděla:-D charlie se nezdá:) ale dobře no.... borok Lil, teď ji bude číst myšlenky nějakej nemon :D

2 Janie Janie | 1. února 2010 v 21:34 | Reagovat

No páni...tak todle bych vážně nečekala...a zase ten konec.....takže moment, abych si to ujasniíla,jestliže Charlie viděl Pata,tak je buď smrtka nebo oběť jo? no zase mám nad čím přemýšlet  :-D  :-D

3 Luckie Luckie | Web | 2. února 2010 v 8:14 | Reagovat

tak to je účel ... ale brzo se dozvíte víc  :-D

4 Janie Janie | 2. února 2010 v 8:47 | Reagovat

Tak sem večer přemýšlela a už mě napadlo, jak bys to mohla ukončit...no uvidím jestli budu mít pravdu  :-D  :-D

5 Slawinqa Slawinqa | Web | 3. února 2010 v 14:14 | Reagovat

objednala si si dess ze chces s postavami z HP tak konkretne s jakymi ???

6 Šílenej Šílenej | Web | 14. února 2010 v 12:55 | Reagovat

vostře!!! ale za tne konec tě asi uškrtim!!! takle mě pořád napínat, tssss

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama