"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

1.Kapitola aneb jak to všecko začlo

19. února 2010 v 21:24 | Luckie |  Příběh Charlieho aneb že by normálního člověka
Ano znova se omlouvám... trochu jsem zapomněla... ale přidávám alespoň něco k Charliemu



Kapitola 1.


Všechno to začalo těsně po narození. Měl jsem umřít, ale smrt se rozhodla, že mě ušetří. Vlastně od té doby pro ni pracuju.
Teď bydlím v malinkém státě v takovém větším městě. Chodím do růžové školy, ale třídu mám černou. No jo no, já vím, že je to bláznivé, ale já to nevymyslel. Každý den mám kromě školy taky práci, jako smrťák. Jen nechápu, proč zrovna já musím mít sebevrahy. Ať už chtěný, nebo ne. Je děs vidět mladýho kluka jak jede na skateboardu a chce udělat nějaký trik. Ten se mu, ale nepovede a já se o něho musím postarat. Takové případy mívám často. Můj život byl takový obyčejný.


Normální den začínal v 8, když jsem vstával. O půl 9 jsem přišel se školy. Tam jsem většinou seděl do 2. Pak jsem šel domů vybrat poštu. Býval tam dopis od smrti. ODS, jméno s kde toho člověka najdu před smrtí. Tak to zajdu udělat. Pak si skočím do klubu to zapít. A dám si i něco "lepšího". Kokain a heroin jsou i mě na denním pořádku (Poznámka-smrtky snáší všechno líp, takže i když se opiju do němoty, další den normálně vstanu a nemám opici).


Sem tam jsem si zakouřil trávu.

Dobře nebylo to jenom občas.

Můj život tak šel stále, až jednoho dne se vše změnilo. Měl jsem to čekat.

Po vstupu té nádherné dívky do třídy, se mi zachvělo srdce. Měla opravdu nádherné černé vlasy. Už jsem si představoval, jak si s nima hraju. Jak se mi proplétají mezi prsty. Pak se mi do jejích vlasů zamotají úplně a ona je musí pomalu vytahovat. Ale pak křikla přes celou třídu.

"TAK UŽ SAKRA DRŽTE HUBY!!!"

Tím mě dostala. Když o sobě pak něco povídala, zakoukal jsem se do jejích očí.
Bože, ty jsi tak krásné…. A i když se to hned na první pohled nezdá, jsou strašně tmavé. Skoro až černé. Až se v nich ztrácím…. skoro se mi zdá, že ani nejsou živé.
Ale takové štěstí já mít nebudu. Pochybuju, že by byla smrtka. A jak se to vlastně jmenovala?

"A říkejte mi Lil."

Záhada vyřešena.

To bylo poprvé, co jsem se netěšil ze školy domů. Nedovedl jsem si představit, že jí uvidím až zítra. TO prostě nevydržím.

A tak co se mi stane…. Budu jí sledovat. Proč by taky ne. Zamířila si to směrem na Václavák, tak kdyby něco, tak jdu tam…

Nevím proč, ale po chvilce jsem se otočil. Šel za mnou nějaký chlápek.

No nic.
Mezi tím došla Lill k nějakému paneláku a hledala klíče. Musím vědět, ve kterém patře bydlí.
Totiž, když já už něco začnu, tak to musím dokončit.
No když vešla dovnitř, rychle jsem popoběhl, abych chytil dveře. Podařilo se mi to jen tak tak. A dveře mě pořádně kleply do prstů. Mělo by mě to bolet, ale nebolelo.

Mno ale když už otevřu ty dveře tak….. tak výtah už odjel.
No nedá se nic dělat. Alespoň vím, ve kterém domě ji najdu. Navíc už byl čas jít pomalu na demonstraci. Ne, že bych neměl rád ODS, vlastně mě to vůbec nezajmá, ale je to práce.
Musel jsem se zbavit důkazu. Myslel jsem si, že to bude dobrá příležitost, ale to byla chyba.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paddy SB Paddy SB | Web | 19. února 2010 v 21:58 | Reagovat

no páni super

2 Janie Janie | 20. února 2010 v 10:27 | Reagovat

Hej super

3 Monča Monča | Web | 27. března 2010 v 14:37 | Reagovat

jo suprový :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama