"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

Kapitola 7. aneb že by osvobozena?

24. ledna 2010 v 21:54 | Luckie |  Příběh Lil aneb takové normální holky
Už jsem s tím trochu pohla a je tu další!
Tahle bude trochu nuda oproti těm předtím, ale prostě jí sem musím dát. Jo a asi se vám v dalších kapitolách bude zdát, že to je krátký časový úsek, ale věřte mi, ono to jinak nejde napsat...





Kapitola 7


"Copak kamarádka chtěla?" zeptala se maminka.
"Ale, chtěla mě vytáhnout ven."
"Já vím, jak moc bys chtěla, ale ty víš, že to nejde. Přece bys jim nechtěla ublížit. Ale víš, to nejde. Pokud, ale budeš chtít, můžem si místo vybalování udělat společný večer. " podpořila mě mamka. Ať jsem dělala cokoli, vždy mě podpořila.

Rozhodli jsme se koukat na film a při tom jsme si zahráli karty. Čím víc se blížila půlnoc, cítila jsem se hůř a hůř. Cítila jsem čerstvé maso. Nevěděla jsem, proč ho cítím. Mamka přece měla náramek.
Nebo ne?

"Mami, kde máš svůj náramek?"
"Já nevím, ještě ráno jsem ho měla."
"Rychle vypadni z tohohle bytu!"
"Ale, to zvládneš, vždyť to můžeš ovládat. Musíš se to naučit zvládat!"
"Ale ne dneska! A teď raději běž! Ještě chvilka a můžu ti ublížit."
"Vážně mě tady nechceš?"
"Raději ne. Kam půjdeš."
"Ale, jedna moje bývalá spolužačka tady kousek má byt. A říkala mi, že pokud si budu chtít užít nějakou tu chvilku bez tebe, tak tam můžu skočit. Dokonce mi dala i klíče."
"Promiň, ráda bych tě tady měla, ale nejde to. A teď raději běž. Dobrou."
"Dobrou. A dej hned nad dveře a okna akuzaty."
"OK, tak zítra a promiň" řekla jsem a rychle jsem šla hledat ty zatracený řetězy. Do půlnoci totiž zbývala už jen hodina.

Fajn všechno je ok. Nad vším jsou akuzaty, takže se pryč z bytu nedostanu. Snad po mě sousedi nic chtít nebudou. A já se konečně můžu proměnit.

Já to sice nazývám proměnou, ale není to tak úplně proměna. Jedná se spíše o přeměnu duchovní než fyzickou. Někde ze zákoutí mé hlavy "vyleze " moje druhé já. Moje temné já, které je nemilosrdné ke všemu co se mu připlete do cesty. Jednou to schytala naše kočka. Někdo jí zapomněl zavřít ven a tak trochu nepřežila noc. Ale učím se to potlačovat. Zatím sice jenom na kousku mrtvého masa ze supermarketu, ale pomalu mi to začíná jít. Pro mě je to něco jako cigareta pro člověka, který kouří alespoň 5 let. Něco jako zapnutý počítač pro gamblera. Už jen volá, pojď ke mně. Pojď a hrej si. Neboj, ani to nebude bolet.

Jak koho.

Tak a jdu pomalu k ledničce. Už jí otevírám. Vytahuju kus mrtvého masa. Nemůžu se dočkat jak se do toho syrového miláčka zakousnu.

"Nedělej to!" okřikne mě mé dobré já
"Když já musím. To ty nepochopíš. Nechápeš jaké to je být uvězněné v jednom těle s tebou. Ty si ani neumíš užít vraždu. Takové věci bych ti mohla pomoc zlepšit." domlouvala jsem mu.
"To nejde, " dohadovalo se se mnou, "ty se pak neovládneš a já půjdu do vězení."
"Ale noták, alespoň jednou."
"Ani náhodou. Takovému riziku se nemůžu vystavit. Ani tebe, ani mě, ani nás! Prostě to nejde!"
"Ale to bys mě vždycky vypustila, jen když bys měla zabíjet, jinak bych si pořád byla uvnitř."
"Ne a smiř se s tím!"
"Tak já si teď dám tenhle nádherný kousek masa a tobě bude zítra špatně. Anebo mě necháš příště zabíjet a já tě nechám ovládat mě i v noci. Prosím jedna bude na zabijáctví a ta druhá na normální život, takhle si to užijem obě."
"Když já nevím. "
"Ale noták... co by ti to udělalo to jednou zkusit?"
"Tak dobře, ale dneska nesníš žádné syrové maso a nikomu neublížíš. A až budeme někoho mordovat, tak se budeš řídit mými pravidly, aby nás nikdo neodhalil."
"OK, v pohodě. "
"A ještě jedna věc. Vždycky jenom toho člověka, co bude na papírku."
"To bude nudááá. proč si občas nevyrazíme na lov?"
"Tak co? Souhlasíš s těma podmínkami nebo ne?"
"Když já nevím…."
"Moje poslední tak moc velkorysá nabídka. Tak co? Bereš?"
"Tak jo, domluveno. " odpověděla jsem a ztratila se zpět někde v koutku mozku.

Tak tohle bylo poprvé, co jsem nikoho nezabila a překecala samu sebe. Tu špatnou část. Vlastně to bylo asi vůbec poprvé, co jsem sama sobě vzdorovala.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paddy SB Paddy SB | Web | 25. ledna 2010 v 7:47 | Reagovat

úžasný...dobře popsaný, takový ...no prostě skvělý:D
a zase jsi změnila vzhled:D

2 Terkafibi *SB* Terkafibi *SB* | Web | 25. ledna 2010 v 18:24 | Reagovat

jak ktere .. ty ke kterym jsi hazela koment byli stazene ,ale jinak si je vyřezávám z epizod ... SAMA .. teda.. pokud se mi chce xD

3 Persephone Shakespeare Persephone Shakespeare | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 18:30 | Reagovat

krásný jméno pejska sterej se o něj krásně

4 Janča Janča | 25. ledna 2010 v 21:38 | Reagovat

Super,žes sem konečně něco přidala :-D  :-D Ale si krutá....chudáček kočička :-(  :-( A přidávej rychle něco dalšího :-D

5 Kate Kate | 26. ledna 2010 v 9:37 | Reagovat

Jo, líbí se mi to, uršitě si přečtu i další kapitoly:) ;-) jen tak dál luci..

6 Luckie Luckie | Web | 26. ledna 2010 v 17:30 | Reagovat

děkuju

7 Šílenej Šílenej | Web | 26. ledna 2010 v 19:28 | Reagovat

zajímavé... 8-) co přijde příště?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama