"Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."
Elbert Hubbard

Kapitola 4. aneb seznámení s Monou

21. ledna 2010 v 6:54 | Luckie |  Příběh Lil aneb takové normální holky
Včera jsem na to tak trochu zapoměla tak je to až dneska ráno. Jinak jsem zas slíbila Paddy, že jí poděkuju, ale už nevím za co. Tak dík.... A užijte si kapitolu.

Tentokrát má Lilly hodně co dělat, aby se neprozradila. A dá se říct, že jsem to rozdělila na dvě části. Takže část první.


Kapitola 4.


"Byla jsi odpoledne venku?" zeptala se mě mamka.

"Ne"

"Nelži laskavě své vlastní matce! Viděla jsem zprávy. Umřel nějaký chlap při demonstraci. Uhořel. Přesně podle tvého stylu. Tvé štěstí, že z toho podezírají ODS a ne tebe. Jak jsi mohla? Říkala jsi, že s tím přestaneš!"

"Já chtěla, ale ono to není zas tak jednoduché. Přišel mi zase dopis. A když jsem minule svůj úkol nesplnila, napsali mi, že jestli se to bude opakovat, tak zemřu. A pak bych byla nemrtvá. A stejně bych to musela dělat, ale už napořád. Ano pak bych mohla procestovat celý svět zadarmo, ale nemohla bych už tě nikdy vidět. " Leda, že bych tě musela zabít.

"Tak dobře. Ale slib mi, že budeš dávat pozor, aby tě nechytli."

"To si piš, že budu."

"A teď mazej do pokoje."

I když se mi nechtělo, šla jsem. Nechtěla jsem mamce přidělávat starosti. Učit jsem se nemusela, protože jsem byla v předstihu ze staré škole. Ale byla jsem natěšená, že si konečně přečtu Dextra. Někdy jsem přemýšlela, že bych vraždila podobným způsobem, ale to by mohl někdo poznat.
Nebo ne?
Šla jsem spát brzy. Už jsem se nemohla dočkat na další den.

Ráno jsem vstala trochu pozdě, ale řekla jsem si, že si pospíším a budu ve škole včas. Ještě vybrat poštu. Hm… zatím nic. Tak to dneska bude zase něco odpoledne.
A hurá do školy. Když jsem vešla do naší třídy, bylo asi 7:50. Ve třídě byla jen Mona. Vypadala nepřátelsky, ale když tu jsem nová, nebudu hodnotit lidi podle toho, jak vypadají.
"Ahoj," řekl ajsem ji mile. Neodpovídala, "Nevíš kde jsou ostatní?"

"Chá, snad sis namyslela, že přijdou na první hodinu včas! " odpověděla mi po chvíli.

"A proč jsi tady ty tak rychle?"

"Proč tě to sakra zajímá? Ale když už to musíš vědět, není to žádné tajemství. Moje matka je psychopatka a tak je teď v blázinci. Otec je alkoholik, takže musím bydlet u tety. A ta si pořád jenom ztěžuje na rodiče, že raději jdu do školy na čas. Chci něco pořádně vystudovat a pak hurá odtud. Ale jak se tak na tebe koukám, určitě jsi zažila něco horšího. Lidi si vždycky myslí, že zažili něco horšího. Tak, jaký je tvůj příběh?"

Jó, tak já jsem zabiják, musela jsem zabít svého otce, matka mě proto nenávidí a má mě za nestvůru a já musím pokračovat v zabíjení… jo máš pravdu, ty to máš horší.

"Ani ne. Akorát otce mi zavraždili a vraha ještě nenašli."

Zazvonilo. Právě teď by bylo super, kdyby přišla učitelka.
Ale mé přání nebylo tak rychle vyslyšeno. Zdá se, že i učitelé už kašlou na tuhle třídu, stejně jako žáci kašlou na ně. Tohle se mi ale moc nelíbilo.

"Nevíš, kdy přijde učitelka?"

"Nevím tak za půl hoďky, aby zapsala, kdo se nedostavil. Takhle to totiž tady chodí. Každý si přijde, kdy chce, jak vidíš tak i učitelka. A na konci roku jí stačí, když máme základní znalosti. Pokud je tu někdo nějak moc chytrý a akční, tak ho dají do šedé, ale jenom tehdy pokud to chce." odvětila.

"A ty jsi nechtěla? Podle toho co jsi říkala, tak chceš odtud pryč, ale pochybuju, že se dostaneš pryč, když takhle budeš sedět na zadku. "

"To už není tvá starost. Tak se las…" stopla se v půlce věty. Právě se totiž otevřely dveře a dovnitř vešli Patrik s Tomem.

"Včera to byla sranda, když křikla, šel z ní až strach." povídal Tom Paťkovi.

"Jo to jo, člověk by si to o ní nepomyslel, že holka jako ona bude mít takovou kuráž." řekl na to Patrik.

Vypadalo to, že si nás ani nevšimli.
"Ahoj kluci." řekla jsem stejně mile jako Moně.

"Nazdar, vy už tady jste." řekl Tom.

"Tak to jste nás dneska předběhli," přidal se Patrik a navrhnul, "Tak co teda budem dělat? Jsme tady jenom čtyři a máme celou třídu pro sebe."

"Co tím zase sakra myslíš?" zeptala se Mona. Vypadalo to, že to nebylo poprvé, co byli tihle dva spolu sami ve třídě. A tak aspoň se dozvím něco novího o tý mý nový partičce.

"Flaška na úkoly! Co on asi může mít jiného na mysli, jako bys ho dost dobře neznala." seznámil nás s plánem hned Tom.

"Vlez si už konečně s tím někam! Kolik krát jsem ti říkala, ať mě neprovokuješ." křičela na něj Mona.

"Možná to není zas tak špatný nápad," vpadla jsem jim do toho taky, "Co takhle vlaška, ale na otázky, které musíte odpovědět. Ještě pořád si myslím, že toho o vás nevím dost."

"Já nevím, tohle je dost blbý nápad. Máš pravdu, že nás ještě moc neznáš, protože kdyby jo, tak před Patrikem nic takového nezmiňuješ." dávala jasně najevo svůj nesouhlas Mona.

"Ale noták, však vidíš, jak to chce. Tohle jí jako nováčkovi musíme dopřát. A na ni by měla být první otázka. Souhlasíš?" navrhl teda Paťa.

"Jasně, nemám co skrývat."

"Tak jo co třeba… " začal Tom

"Tvůj nejhorší skutek? To co jsi nejhoršího zatím ve svém životě udělala?" doplnil ho Patrik.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Paddy Paddy | Web | 21. ledna 2010 v 7:35 | Reagovat

tak to jooo:D taku školu bych tež brala, hnedka všemi deseti:) No Lil ještě bude mít co dělat:-)

2 Janča Janča | 21. ledna 2010 v 18:51 | Reagovat

Hej to jo, ta škola by byla super  :-D  :-D

3 Šílenej Šílenej | Web | 23. ledna 2010 v 0:02 | Reagovat

škoda, že takový parádní školy existujou jen v něčích myslích :-(
jo a vůbec... tomuhle řikáš konec kapitoly? máš štígro, že je tady ještě jedna, jinak seš mrtvá, náměstku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama